Tato doba se, řekl bych, stává minulostí a do popředí se dnes dostávají různá pravo-levá politická hnutí z tzv. občanské společnosti, přičemž síla tradičních politických stran upadá, oslovují stále méně voličů.
V minulém století jsme byli spíše zvyklí na to, že správa věcí veřejných byla vykonávána díky tradičním politickým stranám, jejichž program byl víceméně čitelný stejně jako jejich zařazení na pomyslném pravo-levém spektru. Tato doba se, řekl bych, stává minulostí a do popředí se dnes dostávají různá pravo-levá politická hnutí z tzv. občanské společnosti, přičemž síla tradičních politických stran upadá, oslovují stále méně voličů. Jedinou výjimkou z onoho pravidla je na evropském kontinentu patrně současné Německo, kde stále dominuje pravo-levý střet dvou tradičních politických mastodontů. U nás je tento vývoj patrný na dominantním postavení politického hnutí ANO Andreje Babiše, v Itálii má silnou pozici občanské Hnutí pěti hvězd komika Peppe Grilla, no a ve Francii, které se budu v tomto článku věnovat, je charakterizován ultralevicovým hnutím senátora Mélenchona „La France insoumise“ a centristickým hnutím současného prezidenta Macrona „République en marche!“.
Politická scéna ve Francii se rozpadá a zároveň dochází k její rekompozici. Komunisté a Zelení jsou již dlouhodobě zcela bezvýznamní, socialistická strana se propadla na hranici volitelnosti a je navíc zmítána vnitřními boji, k jistému štěpení dochází i v republikánské pravici a nedokáži zatím objektivně zhodnotit, jestli v nastávajících parlamentních volbách posílí, či oslabí. Bude to záležet na tom, jestli se prezidentu Macronovi podaří rozbít tradiční pravici tak, jak se mu to podařilo s tradiční francouzskou levicí. No a to se částečně uvidí v polovině příštího týdne, kdy Macronovo hnutí zveřejní konečný seznam všech kandidátů v parlamentních volbách. V každé straně se v podstatě odehrává boj na život a na smrt mezi levicovou a pravicovou frakcí.
PS, Strana socialistická a tradiční bašta francouzské levice V. republiky, je momentálně na pokraji totálního krachu. Její sociálně demokratické reformní křídlo se částečně přesunulo k Macronovi, většinově se k němu kvůli návalu nedostalo, zůstala jen ultralevicová frakce, která se nadále drolí na zbytek strany a dvě nová občanská hnutí. Jedno z nich vytváří vítěz stranických primárek a strůjce totálního propadu socialistů v prezidentských volbách Benoit Hamon, druhé zakládá Martine Aubry, šílená tvůrkyně třiceti pěti hodinového pracovního týdne, spolu s Anne Hidalgo a Christiane Taubira. Tradiční francouzská levice je tedy momentálně KO jako Joe Frazier, když ho ve třetím vzájemném boji a zápase století „zničil“ Muhammad Ali, což se jistě projeví po volbách, kdy možná zanikne definitivně.
https://www.youtube.com/watch?v=3_JUT8JqmHY
LS, les Republicains, tedy tradiční francouzská pravice prohrála prezidentské volby, ve kterých byla po Hollandeho katastrofální politice dlouhodobým favoritem. Nedostala se ani do finále, což bylo způsobeno nejen ultra konzervativně-katolickým programem konzervativce Fillona, jenž vyhrál pravicové primárky, ale také a zejména jeho křiváctvím, dohnaly ho kostlivci ve skříni, o čemž jsem již psal v jiných článcích. Ve straně jsou tři význačné klany, tedy Sarcozyho, Fillona a Juppého banda, které se mezi sebou nesnáší. Juppé a Sarcozy jsou oproti Fillonovi nalevo a blíže k centru, ale myslím si, že se vzájemně nemohou ani cítit. Myslím si také, že kdyby Juppé zůstal kandidátem, stal by se prezidentem. Bohužel k tomu díky „bratrovražedné“ válce ve straně nedošlo. Je zajímavé, že podle posledního výzkumu veřejného mínění by si Francouzi přáli Juppého jako premiéra Macronovy vlády.
I ve FN, Front national, se momentálně odehrává krvavá řež mezi pravým a levým lepenismem. Marine Le Pen, šéfka strany, prohrála prezidentské volby a navíc je prohrála velmi jednoznačně, nesplnila očekávání. M. Le Pen tedy přichází s novou tezí, chce změnit název strany a ještě více obrousit její extremismus, patrně již asi nebude chtít, aby Francie vystoupila z EU, uvidíme. FN se za její vlády ekonomicky posunula velmi doleva, pokud se pootočí ještě více nalevo, ocitne se ve stejném klubu jako francouzská extrémní levice. Zakladatel FN, táta Le Pen remcá, nejvýznamnější představitel pravicového lepenismu, Marion Maréchal Le Pen, jeho velmi populární vnučka, momentálně rezignovala na politickou kariéru, chce se věnovat rodině a najít si práci v soukromé sféře.
Jak vidíte, krize tradičních stranických dinosaurů je ve Francii totální. Snad jen republikáni to možná přežijí. Nyní se podíváme na občanská hnutí, která mají velmi významné místo v současné francouzské politice.
Mélenchonovo ultralevicové hnutí „La France insoumise“, jež brojí proti kapitalismu a jehož vzorem je třeba Chávez a tak, získalo většinu levicových voličů ve Francii. Mélenchon je skutečně vynikající tribun lidu, což se projevilo v prezidentské debatě kandidátů, kde byl naprosto dominantní, má charisma a styl. Bude kandidovat za Marseille, což mohutně vytočilo současného parlamentního socialistu za Marseille Patricka Mennucciho, Mélenchon se k tomu vyjádřil tak, že jako francouzský vlastenec má ve Francii domov všude. Jsem toho názoru, že Mélenchonovo občanské hnutí zlikviduje umírající PS, tedy socialistickou stranu.
Macronova občanská společnost ani napravo a ani nalevo, tedy politické hnutí, které existuje zhruba jeden rok a jehož šéf se stal prezidentem Francie, politické hnutí které funguje na principu firmy, tedy něco jako Babišovo ANO s tím, že Babiš není prezident a Macron není miliardář, je nová neznámá na zdejší politické šachovnici. Oproti zavedeným stranám REM nemá k dispozici státní balík a musí o něj bojovat v parlamentních volbách. Macronovým cílem je podle mne to, aby za jeho hnutí v parlamentních volbách kandidovali jak levičáci, tak centristé a pravičáci. Zatím má jistou levici a centristy, není jisté, že se stane novodobým Machiavellim francouzské politiky, ale má k tomu silně nakročeno. Ze 428 dosavadně jmenovaných kandidátů do parlamentních voleb je více než polovina z občanské společnosti bez jakékoliv politické zkušenosti, rovnováha mezi muži a ženami je respektována, konečný soupis kandidátů se objeví ve středu večer. Do té doby se budou žhavit telefony, aby se na něm objevili i politici z republikánské pravice. Brzy uvidíme, jak to dopadne.
No a nakonec něco srandovního o reálné účelnosti všech těch kunsthistoriků, politologů, sociologů, gendristů a jiných tvrdě a nezávisle na státním cecíku pracujících občanů, kteří svou reálnou prací vytvářejí finanční hodnoty, na kterých stojí náš stát. I na podobné bizarnosti se dá vystudovat vysoká škola: „Gender v textech punkové skupiny Visací zámek“:
https://drive.google.com/file/d/0B5KC9vxj8wkbSEMyOWwzXzZvbzR5ZUhQSFBOYWVIOTkwc1Jr/view
