Fašismus, systém správy věcí veřejných a jeho ideologie

10. 06. 2019 17:12:06
Když někdo využije ústavou garantovaného práva k manifestaci v souladu s platným právním řádem, nemá to s fašismem naprosto nic společného, i když bude někde na náměstí vyžadovat demisi celé vlády.

V tomto textu bych se rád zevrubně pozastavil u pojmů fašismus a fašista, což jsou v dnešní době oblíbené nadávky, kterými se z neznalosti problematiky častují nejrůznější ideologičtí oponenti. Je skutečně pikantní, že je za fašistu označován třeba Tomio Okamura a jeho straničtí SPD souputníci stejně jako třeba Václav Havel a tzv. sluníčkáři z jakési virtuální pražské kavárny, přičemž, což se mně doufám podaří vysvětlit na základě solidních argumentů, ani jeden a ani druhý nemají s fašismem nic společného. Aby se vše ještě více zauzlovalo, dokonce i sám Okamura označuje například islám za náboženský fašismus, ačkoli se podle mého názoru rozhodně nejedná o odborovou organizaci a jeho mocenská struktura není vůbec striktně hierarchická, jak tomu je třeba u církve katolické. Sami v přiložených odkazech vidíte, že fašismem může být v současnosti označeno prostě asi cokoli včetně české televize, nebo národního socialismu, tedy nacismu, s čímž údajně kdysi dávno vychytrale přišel Stalin.

Fašismus coby správa věcí veřejných představuje systém vlády jako třeba stranická parlamentní demokracie, nicméně je postaven na jiném základě, dalo by se říct protikladném. Nejenže se proti parlamentní demokracii vymezuje, ale dokonce ji de facto zcela ruší a představuje systém zcela odlišný, který vychází z korporatismu, nebo korporativismu, chcete-li. Tento cechovní korporatismus se od svého počátku vymezoval proti kapitalistickému liberalismu a socialistickému marxismu a rozhodně není bez zajímavosti, že jedním z jeho myšlenkových zdrojů se stala encyklika papeže Pia XI. „Quadrageesimo Anno“. Ve zkratce by se dalo také říct, že je fašismus odborové hnutí povýšené na stát.


Ideologie fašismu

Cílem fašistického hnutí bylo najít jakousi třetí cestu mezi liberálním kapitalismem a marxistickým socialismem a ve společném díle „Původ a doktrína fašismu“ Benito Mussolini s filosofem Giovanni Gentile definují fašismus v opozici proti liberalismu, socialismu a parlamentní demokracii takto:

„Kapitola 7. Anti-individualismus a svoboda

Fašistická koncepce je založena na státě a jako taková je anti-individualistická, jednotlivec v ní má své místo jen pokud žije v harmonii se státem, tedy vědomím a univerzální vůlí člověka během celé jeho historické existence. Je proti klasickému liberalismu, jenž se zrodil z potřeby reagovat proti absolutismu a jehož historická role skončila v momentě, kdy se stát stal zosobněným vědomím a vůlí lidu. Liberalismus popíral stát v zájmu jednotlivce, fašismus opět navrací státu jeho roli, stát je opravdovou realitou jednotlivce. A pokud má být svoboda vlastností člověka reality a ne jen fantasmagorickou abstrakcí z myšlenkové dílny individualistického liberalismu, tak je i fašismus pro svobodu, tedy pro jedinou svobodu kterou můžeme brát vážně, pro svobodu státu a svobodu jednotlivce ve státu. Pro fašistu je stát vším a nic lidského a duchovního nejenže nemůže existovat mimo stát, ale navíc nemá mimo něj žádnou hodnotu. Podle tohoto měřítka je fašismus totalitou a fašistický stát, jenž je syntézou a sjednocením všech hodnot vysvětluje, rozvíjí a ovládá veškerý život národa.

Kapitola 8. Anti-socialismus a korporatismus

Ani jednotlivci, ani jejich seskupení (politické strany, spolky, odbory, třídy) nemohou existovat mimo stát. Fašismus se staví proti socialismu, jenž nechává ustrnout historický vývoj jen na třídním boji, a neví nic o jednotě státu, která buduje třídy na základě společné morální a ekonomické reality. Ze stejného důvodu fašismus nesouhlasí s odborovým hnutím postaveném na třídním základu, nicméně vyžaduje, aby ve státní sféře byly uznány reálné požadavky, které vedly ke zrodu socialistického a odborového hnutí. Ty pak prosazuje v rámci korporativního systému, ve kterém ony požadavky splynou se státní jednotou.

Kapitola 9. Demokracie a národ

Třídy jsou tvořeny jednotlivci na základě zájmových kategorií. Jednotlivá individua se sdružují v odborech podle rozličných ekonomických aktivit na podkladě společného zájmu, přesto všechno jsou především a zejména státem. Stát však není ani počet, ani součet jednotlivců vytvářejících většinu národa. V tom je fašismus odlišný od demokracie, která staví národ na úroveň součtu co největšího počtu jednotlivců, čímž ho ponižuje na onu úroveň. Přesto je fašismus tou nejčistší formou demokracie a to zejména, když je národ vytvořen tak jak má být, tedy na základě kvalitativním, nikoliv kvantitativním, což znamená, že je výrazem nejsilnějšího nejmorálnějšího a nejcelistvějšího a nejpravdivějšího ideálu, jenž se ztělesnil v lidu prostřednictvím vědomí a vůle malé skupiny, nebo dokonce i jedince a jenž se pokouší proniknout do vědomí a vůle celého národa. Všech, kteří na základě lidské přirozenosti, či historie vytváří etnický národ a zároveň sledují stejnou vývojovou a duchovní linii směřující ke jedinému vědomí a jediné vůli. V žádném případě se nejedná o rasu, nebo o nějakou zeměpisně ohraničenou oblast, ale o seskupení, jež historicky přežívá, množství sjednocené v ideálu, který lze nazvat vůlí k existenci a síle, ideálu, který jsme pojmenovali vědomí sebe sama, osobnost.“
Benito Musolini, La doctrine du fascisme, str.15-18

Fašismus byl utvořen i jako jakási hráz proti nadnárodním korporacím a nadnárodnímu kapitálu, jejímž účelem bylo bránit národní hospodářství a italské firmy. O kapitalismu se vůdce italského fašismu v jednom ve svém projevů z roku 1933 vyjádřil v tomto duchu:

„Začíná éra kartelů, syndikátů, konsorcií a trustů.......... Můžeme říct, že v Evropě a v Americe se tyto síly tak charakteristické pro kapitalismus rozvinuly ve všech sférách ekonomického života společnosti. Co to však způsobilo? Konec svobodné konkurence. Zúžilo se cenové rozpětí, kapitalistické podniky zjistily, že je mnohem výhodnější se domluvit, spolčit, nebo přímo sjednotit za účelem rozdělení trhu a zisku než proti sobě bojovat. Zákon nabídky a poptávky přestal být dogmatem, neboť kartely a trusty na nabídku i poptávku mohou působit. Celá ta trustová a sjednocená kapitalistická ekonomika se nakonec obrací na stát, aby ho požádala o celní ochranu. Svobodný trh, jenž je vlastně jen rozšířením liberální ekonomické doktríny, byl utlučen k smrti.

....................Přišla válka. Kapitalistické podniky se po válce a v jejím důsledku propadají do inflace...... Dimenze podniků přesahují lidské možnosti, v minulosti duch ovládal hmotu, dnes je to hmota, kdo ohýbá a ujařmuje ducha................Superkapitalismus se dostal do fáze, ve které čerpá inspiraci a ospravedlnění z jediné utopie, z utopie nekonečného konzumu. Jeho ideálem bude standardizovat lidský rod od kolébky až do hrobu. Superkapitalismus by chtěl, aby se všichni lidé rodili ve stejné velikosti, což by umožnilo výrobu uniformních kolébek, přál by si, aby děti vyžadovaly stejné hračky, aby lidé byli oblečení do stejné uniformy a všichni četli stejnou knihu, aby se všem líbil stejný film a aby všichni toužili po tom, co bychom mohli nazvat užitkovým automobilem..............

.......Ve kterém momentě přestává být kapitalistický podnik ekonomickým jevem? Přesně v tom, kdy ho jeho velikost přinutí, aby se stal jevem sociálním a kvůli vzniklým potížím se střelhbitě vrhá do náruče státu. V momentě, kdy se rodí a nabývá na stále větší důležitosti tzv. státní intervence......... V dnešní době neexistuje jediná ekonomická doména, ve které by stát nesměl zasáhnout. Jestliže, jedná se jen o čistou hypotézu, bychom chtěli věřit kapitalismu v této jeho poslední fázi, tak nás naše víra dovede ke státnímu kapitalismu, což je vlastně jen převrácený státní socialismus. Jejím výsledkem bude tak, či onak zbyrokratizování národní ekonomiky. A v tom všem se odráží krize kapitalistického systému viděno prizmatem univerzálního významu.“
Benito Mussolini, L ́état corporatif (Korporativní stát), Vallecchi editeur Florence, 1938, str. 15-22

Italský fašismus oproti německému národnímu socialismu nebyl postaven na rasovém principu a Mussolini vnímal italské národní souručenství jako ideu, či vnitřní pocit. Měl dvě vývojové fáze, z nichž ta první měla i prvky pravicově konzervativní, zatímco Italská sociální republika (republika Saló) se posunula natolik doleva, že již takřka koketovala s komunismem. Levicová forma fašismu se vyvinula i v Maďarsku, ve kterém měla Strana Šípových křížů velkou podporu dělnické třídy a v jejíž vládě Národní jednoty dokonce zasedal komunista nacionálně bolševického typu F. Kassai-Schallmayer, nebo částečně i v Holandsku (Nationale Arbeiders Organisatie, ze které vznikla strana Verbond van Actualisten), významější vliv však v Holandsku získaly fašistické strany spíše pravicové jako Genootschap Opbounvende voor Staatskunde, Vaterlandsche verbond, nebo Nationale Unie.

U nás byla za první republiky nejsilnější fašistickou stranou Národní obec fašistická a dovolím si poukázat na některé aspekty jejího volebního programu:

"7. Deportace všech těch příslušníků národnosti německé a maďarské, kteří nejsou spokojeni s našimi poměry, do jejich mateřských států."

18. Školství a celá metoda vyučovací musí být vypracována tak, aby ze škol obecních středních vycházely děti vychované ve zbožnosti, charakteru a v bojovném nacionálním duchu. Příští generace nesmí nic věděti o realismu, lžihumanitě, demokracii atd."

Fašismus v českých zemích, Ivo Pejčoch, str.68


Struktura správy věcí veřejných

Bavíme-li se o korporativismu, můžeme si v rychlosti všimnout i jeho současné formy, která není spjatá se strukturou fašistického státu. Veřejná moc je taková moc, která autoritativně přímo, nebo zprostředkovaně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů. Orgány veřejné moci jsou tedy jednak příslušné státní orgány, orgány samosprávy, jakož i všechny orgány, jimž byla svěřena možnost svrchu uvedeným způsobem činit rozhodnutí. No a neokorporatismus je politická páka, jež umožňuje určitým silným skupinám použít ekonomickou, sociální a politickou moc za účelem prosazení jejich zájmů v souladu, či na úkor většinovému veřejnému zájmu, dovoluje jim, aby se jistým způsobem podíleli na legislativní činnosti.

Novodobý korporatismus se tak v lepším případě snaží ovlivňovat legislativní proces jiným způsobem, než je ten demokratický, a v případě fašistického režimu se postavil do přímé opozice proti parlamentní demokracii. V parlamentním systému přímé a nepřímé demokracie lid rozhoduje buď pomocí jím zvolených zástupců ve dvou komorách Parlamentu, které mají ve svých rukou zákonodárnou moc, nebo referendem. Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda. Korporatismus umožňuje, aby se na legislativní činnosti, tedy na tvorbě práva, podílely i jiné subjekty než ty, které vzešly z demokratických voleb, čímž systém parlamentní demokracie značně ředí a narušuje jeho samotnou podstatu. To, že se na tvorbě práva podílejí zástupci odborového hnutí a kapitálu v rámci nějakého nově vytvořeného státního orgánu společně se zástupci vlády, nebo různé nátlakové skupiny, či neziskové organizace ze sféry tzv. občanské společnosti, není určující, naopak skutečnost, že výše jmenované subjekty jsou kromě vlády bez jakéhokoliv volebního mandátu, je pro pochopení celé problematiky naprosto zásadní.

„Je naprosto pochopitelné, že Národní rada korporací ve všem nahradí současnou poslaneckou sněmovnu, neboť se jedná již z titulu o anachronický úřad, o instituci, jež je cizí naší fašistické mentalitě a naší vášni. Sněmovna vzešla ze světa, který jsme zničili, ze světa plurality politických stran, často a ochotně útočí na lidskou píli. Poslanecká sněmovna ztratila svůj smysl ode dne, kdy jsme zrušili stranickou pluralitu.“
Benito Mussolini, L ́Etat Corporatif , str. 32

Velká fašistická rada, což byl v Musolliniho Itálii nejvyšší státní orgán, vydala Zákon o tvorbě a funkcích korporací, na jehož základě vzniklo podle nejrůznějších ekonomických sektorů 22 korporací. Vrcholným orgánem každé korporace se stala Korporativní rada, ve které byli zastoupeni jak představitelé státu, tedy fašistické strany, tak představitelé zaměstnanců a zaměstnavatelů. Všech 22 korporativních rad se sdružilo v Národní radě korporací, která se stala legislativním orgánem s cílem nahradit parlament. Volby do Národní rady korporací probíhaly tak, že Velká rada vytvořila jednotnou listinu 400 kandidátů, kterou mohl volič ve volbách buď celou přijmout, nebo odmítnout. Na kandidátce figurovali jak nejrůznější zástupci ekonomického, politického, sportovního a kulturního života země, tak i členové různých asociací, dnes by se asi dalo napsat NGO.

V této části článku by asi bylo vhodné zdůraznit, že kandidátka do Národní rady korporací byla stranicky jmenovaná a volič ji ve volbách mohl přijmout, či odmítnout, jinou variantu neměl. Rozhodly však volby a nikoliv nějaký nátlak a manifestace z ulice.

Některé současné neofašistické strany v Itálii

Forza Nuova a její program (tradiční katocilicismus a neofašismus):

Zrušení zákonů umožňující potraty, populační růst jako primární cíl národní politiky. Omezení přistěhovalectví. Zákaz svobodného zednářství a všech tajných společností. Vystoupení z NATO a vlivu USA. Likvidace státního dluhu. Obnovení Lateránské smlouvy a ochrana tradic. Založení cechů za účelem bránění práv zaměstnanců (ekonomický korporativismus).

Movimento Sociale Fiamma Tricolore zkráceně nazývaná Trikolóra, je současná neofašistická strana vycházející z Italské sociální republiky Saló. Jejím programem je:

Duchovní pojetí života nikoliv materialistického a nihilistického. Národní identita, kultura a tradice. Rodina. Práce, jakožto nejvyšší duchovní výraz. Spravedlivé přerozdělení zisku pro pracovníky a management. Zjednodušení daňové spravedlnosti. Evropa silná a jednotná, ale musí se chápat jako svazek národů, které sdílejí společnou historii a tradice, a ne pouze jako Evropská Unie nadnárodních ekonomických zájmů. Veřejný pořádek a boj proti drogám. Svoboda myšlení a projevu.


Projevy fašismus v ČR

V ČR je korporatismus zastoupen například institucí tripartity, jež vznikla v devadesátých letech na popud ČSSD a která sdružuje zástupce vlády, odborů a zaměstnavatelů. Rada hospodářské a sociální dohody České republiky, tzv. tripartita, je orgánem kolektivního vyjednávání vlády, odborů a zaměstnavatelů. Jeho cílem je dosažení politické shody v zásadních hospodářských a sociálních opatřeních, která přijímá vláda. Výsledkem jednání jsou doporučení vládě. Složení Rady: 7 zástupců vlády, 7 zástupců odborů a 7 zástupců zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. Předsedou Rady je ministr práce a sociálních věcí. Na podobném modelu byla u nás vytvořena i zdravotnická tripartita.

O vstup občanské společnosti do legislativního procesu a o vytvoření neokorporatistického čtvrtého pilíře státní moci se v dobách Bursíka u nás pokoušeli Zelení, ale pak se této myšlenky vzdali a v dnešním politickém programu nic podobného nemají. Za historickou zmínku určitě stojí i leták Národní obce fašistické, jenž najdete na Wikipedii. No a zejména spodní vysloveně globalisticky kosmopolitně pražský kavárenský odstavec je velmi signifikantní: „Jdeme cestou zákonitou a parlamentární, abychom osvobodili národ Čechů a Slováků od nového jha vyžiračského a poddanství mezinárodního kapitálu židovského, který je těsně spjat s kapitály vlasteneckými všech národů světa.“

Závěr

I ve fašistickém režimu se vládní činitelé obměňovali na základě voleb a nikoliv na přání "křiklounů" z ulice. Když někdo využije ústavou garantovaného práva k manifestaci v souladu s platným právním řádem, nemá to s fašismem naprosto nic společného, i když bude někde na náměstí vyžadovat demisi celé vlády a i kdyby se mluvčí prezidenta Ovčáček na hlavu postavil. Co se týče Okamury, tak ten je sice národovec, což mají SPD s fašisty společné, v žádném případě to však ani v nejmenším neznamená, že by se jednalo o stranu fašistickou. V programu má SPD navíc přímou demokracii, což se s ideologií fašismu naprosto rozchází. No a případ Havel, srovnávat Havla a kosmopolitní pražskou kavárnu s něčím tak protikladným jako je národovectví, katolictví a tím pádem i fašismus pak může jen skutečný trouba, nebo cynický demagog.

Autor: Martin Mařák | pondělí 10.6.2019 17:12 | karma článku: 15.07 | přečteno: 766x

Další články blogera

Martin Mařák

PRO na Malém rynku

Co dál? Těžko říct, z plánovaného meetingu na Letné vzhledem k sobotnímu fiasku patrně sejde, no a příští sraz bude asi lepší uspořádat kousek od Václaváku na Malém rynku.

24.3.2024 v 8:55 | Karma článku: 38.25 | Přečteno: 4115 | Diskuse

Martin Mařák

Totalitní uvažování piráta Peksy

Poslanec Evropského parlamentu Mikuláš Peksa se v článku na Seznamu zamýšlí nad nutností většinového rozhodování v Evropské radě vzhledem dlouhodobé historii blokování finanční pomoci Ukrajině maďarským premiérem Orbánem.

3.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 28.00 | Přečteno: 778 | Diskuse

Martin Mařák

Bez migrace Evropa zemře hlady

Myslím si, že v nastávajících volbách se hraje i o to, aby se podobní blázni a naprosto nevhodní politici pro výkon jim svěřené funkce nedostali nejen coby poslanci do Evropského parlamentu, ale ani do Evropské komise.

25.2.2024 v 13:12 | Karma článku: 26.36 | Přečteno: 795 | Diskuse

Martin Mařák

Traktory nazdar!

Vítám proto všechny akce proti Green Dealu a plánu zelených demagogů na zničení evropského průmyslu, zemědělství a tím i evropské ekonomiky, ať je už pořádá kdokoli.

18.2.2024 v 16:38 | Karma článku: 32.75 | Přečteno: 855 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 25.82 | Přečteno: 479 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.12 | Přečteno: 512 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 467 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2308 | Diskuse
Počet článků 139 Celková karma 28.08 Průměrná čtenost 1454

Mám rád knihy, kytary, hudbu, vikigskou, keltskou a slovanskou mytologii, stromy, byliny a hory. Ve volném čase se hudbě i věnuji coby Umwurf.

Můj oficiální YouTube kanál:

https://www.youtube.com/@umwurf

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...