Dozvuky dívčí války, dnes již mytické kapitoly dějin našich krvavých, již zdánlivě dozněly v dobách dávno minulých, aby se s ještě větší silou z hlubin zapomnění mocným gejzírem vynořily až do žhavé současnosti dnešní v podobě vskutku nečekané a moderně progresivní. Líté boje se na půdě parlamentní i ve hvozdech a na lučinách českých vedou pod vedením zkušeného válečníka cechu pirátského, též poslance Profanta Ondřeje ztepilého, za zuřivého mlácení se řemdihy, kovářskými kladivy a sekerami řeznickými po hlavách obrazně a beze smyslu pod vlajícím praporem svobody přechylovací-nepřechylovací proti diskriminaci rigidně ujařmující sociálně inženýrské doposud u nás navzdory celému světu přetrvávající.
Vědom si závažnosti tématiky oné, o kteréž se velmi bouřlivě mimo jiné v souvislosti s kardinální otázkou plíživé invaze nepřátelského živlu islámského do prostoru životního republiky České rokovalo i na nedávném sletu na opékání buřtů dotace daňových poplatníků potřebujícího Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže, jinak též spolku osiřelých národovců českých juniorem trikolórou zrádně a potupně opomenutých, s obavou a smutkem v srdci hledím na useklé hlavy, zlámané kosti z rozdrcených končetin vzdorem ze země trčící a bojem rozsápané cáry těl lepých dcer a synů národa našeho bohulibého staré děravé osušce socky jakési bezdomovecké pod mostem žijící tragicky podobné a takto naplněn mocnou vidinou zloby a beznaděje temné takřka prorocky skrze svůj dlouhý vous kmeta stařičkého mechem a lišejníky prorostlý chvějícím se hlasem volám:
„Nechť uzákoněna jest pouze ova!
Krleš!“
Koncovka příjmení „ova“ svým akcentem na vlastnictví a majetek zvýrazňuje nejen sexistickou nadřazenost falického mužství nad mnohem méně virilním principem ženství, což je snad každému soudnému občanovi této země jasné, ale je také v souladu nejen s blížícím se nástupem dominantní civilizace islámské v zemi naší mlékem a strdím doposud oplývající. Pozvolna a bez hrubého násilí tak dokáže připravit historicky nesmírně přizpůsobivé obyvatelstvo kotliny mé rodné na blížící se řád nový, ve kterém si bude muž dle prorokovy tradice moci v obchodě přikoupit mimo kusu sýra olomouckého a pár lahváčů minerálky šumivé i další novotou zářící manželky k té původní již v mnoha případech bohužel věkem, prací a rodičovským nápřahem poněkud uvadající a to až do fantastického a u nás doposud nevídaného legálního počtu kusů čtyř, no a zároveň si nijak neprotiřečí dokonce ani s mnoha symboly falického mužství všemocného k nebi v naší otčině čnícími, jako je třeba temný satanův pyj na náměstí Svobody brněnském a podobně.
Přesto všechno na mne z nepatrného koutku mikroskopického někde v mozkových prostorách zapomenutím zapadlých stále tak nějak neodbytně doráží lepivá myšlenka jakási o tom, že je to veškeré "neová-ova-ová" hemžení neskutečná hovadina jakási, abych to nenapsal příliš vulgárně, což je v dnešní bouřlivé době nepříliš tolerováno, amen, nebo co.
