Dnešní den slavíme svátek vzniku republiky naší, která již v tehdejší podobě dávno neexistuje a která bez Slovenska a Podkarpatské Rusi vypadá úplně jinak než v dobách vzniku svého. Den, ve kterém byl po rozpadu rakousko-uherského impéria položen základ naší novodobé státnosti, jež se sice od té doby velmi scvrkla, ale jež navzdory všemu existuje i nadále, i když je součástí nově vzniklého impéria evropského.
Dočetl jsem se v tisku, že Ústavní výbor Evropském parlamentu schválil zárodek nové smlouvy upravující smlouvy zakládající, o kterém budou poslanci hlasovat zhruba za měsíc. Změny se týkají mnoha oblastí, ovšem nejdůležitější je další významný posun k evropské federaci a nahrazení jednomyslného hlasování v Radě ( skutečné centrum moci v Unii ) hlasováním kvalifikovanou většinou v mnoha dalších doménách, z Evropské komise by se měla stát evropská vláda a Evropský parlament by konečně získal plnou legislativní pravomoc jako každý normální parlament. Výborně, doba je již pár let těhotná novou smlovou, jež by nahradila skvělou, ale již dosluhující smlouvu Lisabonskou. Bylo již na čase. Postupně skládající se stěny Rubikovy kostky evropského federalismu se daly do pohybu a velké evropské dílo se blíží ke svému cíli.
Ano, je jisté, že tzv. národní státy opět ztratí značnou část své suverenity, kterou předají centru unijnímu. Ale řekněme si upřímně. K čemu slouží jednotlivým eurodistriktům jakási atavistická suverenita novodobé slepé uličky vývoje civilizace, tedy tzv. národní stát? K ničemu soudnému, to vidí každý občan alespoň průměrného rozumu maje, jen k rozpoutání škodlivého nacionalismu jest denodenně zneužívána, tak to je a nijak jinak, vážení přátelé a podobně.
Slavme tedy s pompou, radostí i nostalgií jakousi, milí spoluobčané, než se náš eurodistrikt Morava-Slezsko-Čechie milovaný v evropské vlasti coby Klausova kostka cukru v Matičce národů EU dobrotivé rozpustí Oi! na věky věkův a nikdy jinak sláva evropské federaci Skol! Ať žije rozpuštěnost v globální multi kulti společné vlasti evropské naší. Všichni jsme stejně jen krystaly cukru zářivé nedočkavě čekající na vložení do tekutého pokroku evropského, jenž stačí zamíchat tak nějak jako kostky v šuplíku chaoticky naskládané, jímž ze strany na stranu zatřepeme a je to.
Sláva!
Pokrok zastaviti nejde, marně třtiny bambusového konzervatismu ve větru evolučních změn nesouhlasně klátící se a halasně brumlající slova odporu na Václaváku pod koněm se shromažďují a tak, marně fantasmagorické čínské velké zdi nacionalismu stavěti se snaží Oi!
EU First!
